Krásná příroda bez turistů, vodopády, defekt kola a výněna auta

Po středeční snídani (18.6.2014) v hostelu vyrážíme naším Chevroletem z Árnes. Máme naplánovaných několik zastávek na nepříliš turistických místech a naše konečná stanice je Landmannalaugar. Některá z nich dokonce nejsou ani v průvodcích a to máme průvodců několik.

První zastávka je v Pjodveldisbaer, kde jsou hlíněné domečky a menší vodopád. Docela nás tu otravovali mušky, ale moskytiéra pomohla.

Pokračujeme dále, naší další zastavkou je údolí Gjáin. V tuto chvíli už začíná skutečné dobrodružství. Míjíme ceduli s upozorněním, že je vjezd povolen pouze autům s pohonem 4x4. Poláci, kteří jeli před námi s menšími auty to otáčejí a my našeho Chevyho přepínáme na 4x4. Gjáin je krásné místo, kde je znovu krásná krajina, vodopád a zajímavě zdeformované skály. V některých skalách by šlo dokonce i přespat, udělali by skvělý přístřešek. Jen nás tu znovu otravovali mušky.

údolí Gjáin

Další místem je údolí a vodopád Háifoss. Cesta je znovu průjezdná pouze pro auta s náhonem na všechna kola. Při stoupání po cestě zazní obrovská rána. Auto dál nechce jet, elektronika vše zablokuje. Vystoupíme a zjistíme, že máme prázdnou pravou zadní pneumatiku. Nespíš jsme najeli na nějaký ostrý kámen. Když jsme si auto půjčovali, tak nám Johny ukazoval jak se mění kolo, ale nějak mu to nešlo. V této časti jsme měli být důraznější a trvat na tom ať to ukáže pořádně. Zkrachovali jsme na tom, že nám nešlo spustit kolo z podvozku auta. Asi hodinu jsme se všichni snažili rezervu spustit, ale bez úspěchu. Zavolali jsme tedy Johnymu do autopůjčovny, že máme problém s autem a poslal nám nějaké servisáky. 

problémy s autem

Mezi tím než servisáci přijeli jsme se šli podívat k vodopádu Háifoss. To byl ten vodopád kam jsme měli namířeno autem. Nakonec jsme tam tedy došli pěšky a udělali jsme si tak příjemný několikakilometrový trek. Ještě příjemnější byl výhled do údolí s vodopádem. Nic krásnějšího jsem na Islandu zatím neviděl. Bylo to zaroven první místo, kde jsme se dostali blíž k sněhu. Nějakou dobu jsme se pokochali a pak jsme se vrátili zpět k autu. Cestou nás zastalil velký Jeep a řidič se ptal jestli to auto, které zaterasilo cestu je naše. Kamarád Vladimír, který řídil se s řidičem svezl k našemu autu a snažil se nám pomoci. Po chvilce z druhé strany přijel další Jeep a řidič se nám také snažil pomoci. Nikomu se nepodařilo rezervu spustit.

vodopád Háifoss

sníh u vodopádu Háifoss

údolí u vodopádu Háifoss

údolí u vodopádu Háifoss

Místní chlapci to po asi půlhodině vzdali, omluvili se a odjeli. Servisáci dorazili asi za hodinu po těchto chlápcích. Byli ve třech a ze začátku to vypadalo, že jsou úplně mimo. Nakonec se jim podařilo rezervu spustit a kolo vyměnit. Servisáci neměli bohužel kompresor a tim pádem jsme potřebovali na benzínku, abychom dofoukli rezervu. Měli jsme to štěstí, že cestou zpátky potkáme další velký Jeep, který kompresor měl, tak nám chlápek dofouknul všechna kola.

výměna pneumatiky

Pokračovali jsme konečně po několika hodinách směr Landmannalaugar. Zastavili jsme v Hrauneyjar, kde jsme chtěli vzít v informacích mapku oblasti. Zkontrolovali jsme, ale kolo a zjistili jsme, že to znovu není úplně v pohodě. Ondru tedy napadlo, že auto zvedneme, kolo sundáme a podíváme se čím to může být. Zjistilo se, že je problém v brzdách a při brždění drhneme ráfek. Při našich manipulacích s kolem přijeli na parkoviště tři češi a začli se nám smát. Pak jsme, ale skvěle s chlapama pokecali a dali nám rady do další naší cesty.

Kamarád Vladimír tedy znovu volá Johnymu do autopůjčovny, že máme další problém. Johny se zachová skvěle. Říka, že za námi během 3 hodin dorazí s jiným autem. Čekání si krátíme hraním karet a jídlem ve zdejší restauraci. Dal jsem si cheseburger s hranolkami za 1700 ISK.

jídlo v Hrauneyjar

Johny dorazil načas. Už víme, že vyměníme Chevrolet Suburban za GMC Yukon XL. Je to téměř stejné auto jen má bílou barvu. Přeházíme všechny věci a konečně pokračujeme do Landmannalaugaru.

GMC Yukon XL

Cestou několikrát zastavujeme a kocháme se měsíční krajinou. Potkáváme další čechy, tentokrát dvě slečny a pokračujeme dále. Před kempem jsou dva brody, které nakonec nepřebrodíme a do kempu dojdeme přes lávky raději pěšky.

brod v Landmannalaugaru

V kempu stavíme stany, ale je tu tak tvrdá země, že nezapíchneme kolíky. Musíme místo kolíků stan zatížit kameny. Je půl druhé po půlnoci a konečně v klidu usínáme v kempu Landmannalaugar Hut.

Landmannalaugar

Trasa tohoto dne (116 km):

Další den: Treky v Landmannalaugaru a termální bazén v Leibrubakki
Předchozí den: Geysir, vodopády a první islandská noc pod střechou